Květinové Alsasko

autor Pavel Chlouba, více informací a kontakt -  www.fotoflora.cz , pavelchlouba@gmail.com

Francouzské Alsasko, ačkoliv je k naším hranicím nejblíže nadosah, je u nás tak trochu v zapomnění. Možná stojí ve stínu slavné Eifelovky, romantických zámků na řece Loiře, nebo řádění bláznivých četníků ze Saint Tropez. Ať tak nebo tak, o Alsasku se u nás moc nemluví a naši turisté tuto oblast příliš nevyhledávají. Je to škoda, protože k vidění je tu toho spousta. Podél řeky Rýn, která tady tvoří hranici s Německem, se na dlouhém úseku táhne hřeben pohoří, kterému my říkáme Vogézy. Francouzi pro tyto hory používají trochu poetičtěji znějící slovo Vosges. Na východním úpatí jsou roztroušena městečka i malé vesnice, která svou slávu postavily na vinohradnictví a vinařství.

 Vesničky i města této části Alsaska mají kouzelného ducha.

Staré hrázděné domy v pestrých barvách se naklání tu doleva, tam doprava, jakoby chtěli pomalu padnout. Staré kamenné cesty a chodníky také něco pamatují. A nejlepší jsou okna. Ty patří květinám. Květiny jsou zde totiž snad úplně všude.

 Naši návštěvu jsme naplánovali velmi dobře. Cesty za poznáním nejsou totiž dovolenou, takže žádné nadbytečné vyspávání a lenošení nepřipadá do úvahy. Vstáváme brzo ráno a opouštíme malý obyčejný hotýlek s kokrháním prvních (?) kohoutů. Naším hlavním cílem je městečko Riquewihr, ve kterém bydlí pouze kolem 1200 obyvatel. Něktěří jsou už vzhůru a loudají se do pekárny či pro noviny. Jinak městečko brzo ráno ještě dřímá, naštěstí s nimi i hordy turistů. Je to ale dobré, zatím o ničem nevíme a máme dost času vychutnat si krásu tohoto místa.

 Květiny jsou tu opravdu všude, kdo nemá rád květiny, jakoby sem ani nepatřil.

 Jsou na oknech, kašnách, v ulicích. Prostě všude. U hotýlků i restaurací, v zahrádkách i ve dvorcích. Za květináč poslouží jakákoliv nádoba a klidně i vyřazený historický vozík.

 Pohled do dvorků často nabízí exkurzi do starých časů, ale všude je uklizeno, čisto, útulně.

Tam kde končí obec, začíná hned vinohrad. Je hned za posledními domy a zvedá se prudce do kopce. Městečko je vinohrady přímo obklopeno jedním celistvým prstencem. Přesvědčujeme se o tom na vlastní oči, neboť uličky se záhy zaplňují lidma. Možná jich ani není nakonec tak mnoho, ale do úzkých uliček se nás moc nevejde.

A tak se radši  vydáváme směrem k vinohradům, do ticha zelených řádků. Posledním domem je vinařství, ale ta jsou tady v podstatě všude. Míjime dům, ale ještě než vystoupáme nad obec, mířím foťáček do bedny s prázdnými láhvemi. Jedno či dvě cvaknutí a pokračujeme do kopce směrem k vinohradům.

Ani nemusíme kráčet příliš dlouho a jsme najednou nad střechami domů. Jestli jsme v městečku měli pocit, že kolem jsou samé vinohrady, tady se pocit mění v jistotu. Hrozny ještě nezrají a tak je tu rajský klid. Jenom zpěv nějakých ptáků občas naruší to ticho. Možná by bylo stylové ukončit výlet v nějakém typickém sklípku, ale nejde to. Ještě máme před sebou další cíle, a řízení vyžaduje čistou hlavu. Opouštíme toto místo, ale vzpomínky nám zůstávají. A jsou krásné.

Děkuji vám za trpělivost a na vaše návštěvy se moc těším. Pavel - zahradník na cestách.