Chelsea Flower Show 2012

sledujte také www.pavelchlouba.blogspot.com
nebo naše hlavní profesní stránky www.fotoflora.cz

Na konci května sa každoročně opakuje jedna z nejdůležitějších zahradnických výstav ve Velké Británii - RHS Chelsea Flower Show. Pořádá ji Královská zahradnická společnost, neboli Royal Horticultural Society - to je ta zkratka RHS v začátku názvu. Pod jménem Chelsea se skrývá jedna z lepších čtvrtí Londýna, slovo flower znamená květinu, ale květiny zdaleka nejsou tím jediným, co je na show k vidění. Jo a to show, to je to nejvýstížnější slovo celého dlouhého názvu této akce. Kdo zažil naši Flóru dobře ví, že z květin se dá udělat hódně hezká výstava. Ale show je show, je to představení, zábava, cosi velkolepé. Z hlediska vystavovatelů byla podstata tohoto slova naplněna na sto procent. Přiložené fotečky vás o tom možná i přesvědčí, ale pokusím se přidat i nějaké vlastní postřehy. Kufry balit nemusíte, ba dokonce nemusíte ani platit vstupné skoro hříšné, jež v přepočtu činí tisícpětset korunek. Stačí dobré kafíčko či čaj a můžete si zacestovat alespoň virtuálně.

Areál výstaviště je rozdělený na několik částí, venku se nacházejí ukázky různých zahrad, expozice zahradního nábytku, skleníků, různého umění vhodného pro zahradní tvorbu a také stánky, ve kterých se prodávají různé druhy zahradnického zboží, od rýčů přes semínka, rukavice, knihy, zahradnické oblečení, nářadí a krmítka pro ptactvo od sýkorky až po kohouta. A také je tu tzv. Velký pavilon, ve kterém je všechno ostatní. Představují se zde zahradnické firmy se svým specializovaným programem, ale i nadšenci se svými květinovými sbírkami. Jsou zde k vidění třeba kolekce různých dlužich či mitrovniček ...

.

...ale i bonsají, rostlin masožravých, begónií, tulipánů či hyacintů...

Velký pavilon je plný úžasných expozic, představte si, že sbírat se dají i pivoňky - a ty když rozkvetou najednou, je to opravdové show. Ale když se podíváte přes rozkvetlé kvítky pivoňek do pozadí, uvidíte jenom malé náznaky dalšího fenoménu tohoto show. Jsou to lidé, návštěvníci tohoto květinového představení. Je jich tu mnoho, areál je navzdory tučnému vstupnému zcela zahuštěný, lidé se chvílemi skoro mačkají na sobě. Je vidět, že Angličané zahradničení prostě milují, láska k rostlinám je tu plná emocí a citů.

Chelsea flower show je také i společenskou akcí, kde se předvádějí různé kloboučky, šatičky, rtěnky, kravaty i vody po holení. To se spolu s květinami a zahradnickým uměním míchá do jednoho velkého koktejlu, přičemž rozeznat jeho jednotlivé chutě může být někdy opravdu nad lidské síly.

Ale pojďme radši zpátky ke květinám. Teda pardon, k rostlinám. Protože zelenina se za květiny přímo nepovažuje, ale svoje místo na tomto show ji rozhodně patří. Zdá se, že zelenina si prostě také zaslouží, aby byla zahradnickému publiku představena v co nejlepším světle.

Ze všeho nejvíce jsem se snad těšil na ukázky jednotlivých zahrad, ve kterých jsem si vždy našel to svoje, to co mě fascinuje a nejvíce zajímá. Očekávání však částečně nahradilo zklamání, protože vychutnat si nápaditost jednotlivých zahrad nebylo vůbec snadné. Do zahrádek se sice nemohlo vstupovat, takže vše jsme obdivovali jenom za ochrannými bariérami. Pro focení to teda bylo fajn, protože z fotografie nijak nejde poznat, kolem lidí se tlačí kolem mě. Korunku tomu dala ale televize, která zde v den mé návštěvy dělala rozsáhlé reportáže a zcela nemístně a bezohledně na dlouhé chvíle vytěsnila davy návštěvníků ještě dále od ochranných bariér. Z tohoto pohledu mě BBC lehce zklamala. Na druhou stranu ale i vtomto vidím něco hodně pozitivního. Přál bych si totiž, aby s tímto nadšením i naše veřejnoprávní televize představovala zahradnicé novinky, báječné myšlenky i nápady  uznávaných zahradníků svým divákům a posluchačům. I takto se buduje zahradnická kultura a vyspělost národa.

Ještě jedno zklamání na mě dopadlo. Ukázkové zahrady byly vizuálně dokonalé, ne-li v mnoha případech i geniální. Jejich tvůrci svoji fantazii nijak nešetřili, a tak vznikli zahrady i zahrádečky fascinující svoji barevností. Některé z nich ale mohly vzniknout jenom jako dílo fantazie s krátkým životem. Mnoho běžných lidí to nevnímá a nestěžuje si, ale některé zahrady nemají naději na to aby mohly existovat ve formě, ve které byly prezentované. Třeba na obrázku  nad tímto textem vidíme jakousi japonskou zahrádku s mechem a potůčkem, kapradím, borovicí a javorem. To všechno jsou rostliny vlhkých horských lesů. Ale uprostřed jako dominanta stojí korkový dub, suchomilný hrdina portugalských či marockých suchých strání a polopouští. Prostě ne všechno krásné je také pravdivé. A ejhle, neplatí to jenom u nás, ale i v zahradnické Anglii. Z toho vyplývá poučení - nevěřte všemu, co i na vlastní oči vidíte. Nemusí to být úplná pravda.

Prozatím se s vámi loučím a přeji příjemnější a veselejší život s rostlinami.
Pavel Chlouba - váš zahradník na cestách