Skoro přesně severozápadním směrem od Londýna leží na řece Avoně poklidné, menší město. Možná by zůstalo městem nenápadným a zapomenutým, ale život to chtěl jinak. V roce 1564 se právě zde, ve Stratfordu nad Avonou, narodil člověk, který vstoupil do dějin literatury i divadla - William Shakespeare. A tak je Stratford - Upon - Avon, jak zní správný anglický název, městem navštěvovaným a velmi známým. Je to vskutku pěkné město a kromě rodného domu tohoto dramatika se tu nachází i jedna pozoruhodná zahrada. Malou exkurzi do města i této zajímavé zahrady vám nabídne nejprve jedno krátké video
Samozřejmě, že se v klidu podíváme i na několik fotografií.
V pozadí je vidět poklidná hladina řeky Avony, která mimo jiné slouží i k rekreačním účelům. Stratford nad Avonou je staré město a hezky si zachovává svůj historický ráz. Vedle starých hrázděných domů je tu i mnoho nových budov, ale velká většina z nich nepůsobí nijak rušivě. Dívat se ale budeme zejména po věcech zahradnických, jak už je tu zvykem.
Než se dostaneme k rostlinám a zahradám, nemůžeme minout nejdůležitější ulici města. V zadní části, tam, kde ukazuje šipka, stojí nejdůležitější dům tohoto města. Je to rodný dům Williama Shakespeara, ve videu se na něj můžete podívat zepředu.
Nedalo mi, abych alespoň na chvíli nenakouknul do místního květinářství. Nebylo příliš velké, pár zákazníků čekalo na obsluhu, takže jsem se uspokojil alespoň pohledem na vystavené zboží na chodníku.
Na okraji města jsem obdivoval tento starý dům. Že by to byl předchůdce prvních řadovek? Možná.Vypadá to na první pohled jako jeden dům, ale když se podíváte lépe, uvidíte, že vzdálenější část má doškovou střechu, přední část vypadá o něco mladší.
Zahrada, kterou jsem vzpomenul na začátku, patřila jisté paní Anne Hathaway. Jestli vám to moc neříká, tak to byla Shakespearova manželka. Zahrada oficiálně označená jako Anne Hathaway´s Cottage je místem, kde vyrůstala.Nachází se jenom něco přes kilometr od centra města, ale dodnes si udržela atmosféru starých časů. Dominuje jí starý dům s doškovou střechou, u vchodů rostou popínavé růže - no krásné místo.
Zahrada je ve všech ohledech velmi pestrá. najdeme tu výsadby keřů, starých typů trvalek, bylinkový záhon i několik záhonů se zeleninou. Podívejte se na podivné zařízení natažené na provázku nad záhonem. V bramboře jsou napíchaná různě dlouhá pírka ptáků. I v slabším větříku se toto zařízení otáčí jako větrná růžice, funguje to jako plašička ptáků.
Cestou ze zahrady do centra volíme jinou cestu a procházíme čtvrtí rodinných domků. Jejich předzahrádky jsou většinou otevřené bez plůtků a branek, až na výjimky jsou skoro všechny pečlivě udržované. To, že si je fotíme, místním docela lichotí - nijak nám v tom nebrání.
Město Stratford nad Avonou je velmi příjemné. Naše putování ale ukončíme velmi symbolicky návštěvou kostela, kde se v jeho zadní části nachází i hrob pana Shakespeara. Za chvíli opouštíme kostel, poté i město. Ale čeakají na nás ještě další cíle, snad ještě, ještě zajímavější. Takže stále je se na co těšit. A já se těším na vaše návštěvy a třeba i komentáře. Pavel - zahradník na cestách.
Zajímalo by mě, jestli mám kdy šanci vypěstovat si takovou nádhernou předzahrádku v kyselé písčité půdě, jakou mám všude kolem domu. Dívám se na ty nádherné obrázky tady a sním si. O zahradě s úzkými pěšinkami a vysokými kvetoucími rabaty a dům v té záplavě zeleně ani není vidět. Tak to je můj sen, ale asi jenom sen.
Pavle, video i fotky jsou moc krásné a tvoje povídání zajímavé. U tebe se dovídám věci, o kterých jsem vůbec neměla tušení. Co se týká slavného dramatika, to už jsem dávno zapomněla. Domky i předzahrádky vypadají úžasně. U nás asi nic podobného neuvidíme. Pochybuji, že by tady taková neoplocená předzahrádka přežila aspoň pár dnů. Škoda, moc by se mi líbilo žít v podobném prostředí. Zdravím tě a děkuji za krásný článek, Pavle! Hanka
Brabi, nad kvalitou bydlení v takových domečkách jem se už také zamýšlel. Myslím, že budou trochu tmavé, ale více si odhadnout vůbec netroufám.
Vlaďko, myslím, že kyselá půda sama o sobě až tak velkou překážkou nemusí být. Je moc takových rostlin, které kyselo milují. Asi horší to bude s tou písčitostí. Možná by stálo za pokus pracovat na vylepšení půdy. Není to rychlý proces, ale je rozhodně možný. Ve Vašem případě by to snad ani nemuselo být tak bolestivé. Z chovu oveček máte určitě k dispozici dostatek organické hmoty. Kdybyste ji kompostovala a hotový kompost neúnavně zapracovávala do půdy na vybrané místo, možná by se s tím dalo něco dělat. Dokonce i úprava ph směrem nahoru je možná, používá se k tomu kromě mletého vápence i dřevěný popel. Je to ale práce tak na tři až čtyři roky nejméně, než začne mít smysl do této půdy něco vysazovat. Držím Vám ale palce, snad by se to mohlo povést.
Hani, děkuji za hezké myšlenky. Občas se neoplocené zahrádky u nás i vidí.Nějaké jsem i dělal. A kupodivu se z nich rostliny ani moc neztrácejí, horší je, že majitelé svých čtyřnohých miláčků tam pouští své ratolesti a ty pak rostlinám škodí trochu jinak. Ano, ano, ještě máme co dohánět.
Ty domečky na fotkách vypadají velmi starobyle a romanticky. Kdoví, jak se v nich bydlí...Hezké městečko.
OdpovědětVymazatZajímalo by mě, jestli mám kdy šanci vypěstovat si takovou nádhernou předzahrádku v kyselé písčité půdě, jakou mám všude kolem domu. Dívám se na ty nádherné obrázky tady a sním si. O zahradě s úzkými pěšinkami a vysokými kvetoucími rabaty a dům v té záplavě zeleně ani není vidět. Tak to je můj sen, ale asi jenom sen.
OdpovědětVymazatPavle, video i fotky jsou moc krásné a tvoje povídání zajímavé. U tebe se dovídám věci, o kterých jsem vůbec neměla tušení. Co se týká slavného dramatika, to už jsem dávno zapomněla.
OdpovědětVymazatDomky i předzahrádky vypadají úžasně. U nás asi nic podobného neuvidíme. Pochybuji, že by tady taková neoplocená předzahrádka přežila aspoň pár dnů. Škoda, moc by se mi líbilo žít v podobném prostředí.
Zdravím tě a děkuji za krásný článek, Pavle! Hanka
Brabi, nad kvalitou bydlení v takových domečkách jem se už také zamýšlel. Myslím, že budou trochu tmavé, ale více si odhadnout vůbec netroufám.
OdpovědětVymazatVlaďko, myslím, že kyselá půda sama o sobě až tak velkou překážkou nemusí být. Je moc takových rostlin, které kyselo milují. Asi horší to bude s tou písčitostí. Možná by stálo za pokus pracovat na vylepšení půdy. Není to rychlý proces, ale je rozhodně možný. Ve Vašem případě by to snad ani nemuselo být tak bolestivé. Z chovu oveček máte určitě k dispozici dostatek organické hmoty. Kdybyste ji kompostovala a hotový kompost neúnavně zapracovávala do půdy na vybrané místo, možná by se s tím dalo něco dělat. Dokonce i úprava ph směrem nahoru je možná, používá se k tomu kromě mletého vápence i dřevěný popel. Je to ale práce tak na tři až čtyři roky nejméně, než začne mít smysl do této půdy něco vysazovat. Držím Vám ale palce, snad by se to mohlo povést.
Hani, děkuji za hezké myšlenky. Občas se neoplocené zahrádky u nás i vidí.Nějaké jsem i dělal. A kupodivu se z nich rostliny ani moc neztrácejí, horší je, že majitelé svých čtyřnohých miláčků tam pouští své ratolesti a ty pak rostlinám škodí trochu jinak. Ano, ano, ještě máme co dohánět.