Pohlazení po duši v zahradě Great Dixter

V něžné venkovské krajině jihovýchodní Anglie se nachází mnoho zajímavých míst. Při pečlivém hledání zde najdeme půvabná panství, menší domy i pozoruhodné zahrady. Právě zde, v oblasti východního Sussexu, se nachází i místo, nad kterým se vznáší zvláštní zahradnická aura. Může za to nepochybně osobnost anglického zahradníka a zahradnického spisovatele, pana Christophera Lloyda, který celý svůj život prožil právě zde – v Great Dixter. 

K zahradě Great Dixter bychom mohli klidně přijet a jenom vstoupit do ní, tak jak to ročně činí tisícovky běžných zahradnických turistů, kteří sem přijíždějí.

Great Dixter ovšem nestačí jenom vidět, Great Dixter se musí pochopit, protože jenom pochopení zahrady jako celku, vede k poznání a k plnohodnotnému zážitku z návštěvy tohoto místa. Za všechno může Christopher Lloyd, který od svého raného mládí toto místo tvořil, přičemž sám byl ovlivňován atmosférou domu. Nakonec, není se ani čemu divit, neboť část domu je z poloviny 15. století – a vrzající podlaha a stařičké trámy nad vstupní bránou do domu, místu propůjčují tajemnou náladu zašlých časů. Působí tak pitoreskně, tak zvláštně zastarale, že je vlastně logické, že to na vnímavého Christophera Lloyda muselo trvale působit. A aby toho nebylo málo, tak na dalším obrazu domu i zahrad se podepsal známý zahradní architekt Edwin Lutyens, který zde učinil několik velmi podstatných změn. Najal si ho ještě Christopherův tatínek, relativně brzo poté, co se dům definitivně stal jeho majetkem. Samotný Christopher Lloyd se narodil v roce 1921. Sám o sobě Christopher Lloyd píše, že:

„Vyrůstali jsme v dobrém prostředí – já byl z nás šesti nejmladší a odmala jsem miloval rostliny. Nikdo jiný o ně neprojevoval naštěstí zájem – soutěžení vede k hádkám.“

Láska Christophera Lloyda k rostlinám vedla tak daleko, že nejdříve vystudoval zahradnictví na univerzitě v Londýně (studium tehdy trvalo 7 let !) a potom se s obrovským nadšením začal věnovat vlastní zahradě. Své znalosti odevzdával i dalším studentům, ale velmi skromně tvrdil, že je před nimi jenom malý krůček napřed. Byl velmi pozorný a všímavý – a navíc nemiloval jenom rostliny, ale také jazyk, kterým umně nakládal jako opravdový mistr. Ve chvíli, kdy zahrada už naplňovala jeho představy, začal ji otevírat zejména o víkendech pro milovníky rostlin a zahradního umění z řad veřejnosti. Setkání s lidmi miloval a užíval si rozhovorů s nimi, které ho často inspirovaly k novým nápadům. Od rýče a lopatky si stále častěji odskakoval k psacímu stolku a psal a psal. Nejdříve sloupky do časopisu Country Life, později také knihy, z nichž některé vyšly i v češtině. Nakonec se mu psaní stalo hlavním zdrojem jeho obživy – jeho čtenáři ho milovali. Na jeho dlouhé jméno jakoby zapomněli a začali ho všichni oslovovat trochu familiárně Christo. Jeho přátelé a známí o něm říkali, že byl někdy  trochu jízlivý, často však velmi vtipný. Měl vynikající postřeh a velký nadhled, se kterým komentoval dění na své zahradě. A ti, kteří hodnotí jeho dílo, o něm často mluví jako o zahradnickém provokatérovi největších rozměrů. Návštěva jeho zahrady jim dává v mnoha případech za pravdu. Zlí jazykové dokonce tvrdí, že Great Dixter je místo, kde krása rostlin zvítězila nad zahradní architekturou. S tím ovšem souvisí už vyřčená věta, že jenom vidět Great Dixter nestačí. Musí se opravdu pochopit v souvislostech.

Christo si svoji milovanou zahradu rozdělil do několika částí, z nichž každá působí jinak, ale všechny tvoří spolu s domem jeden povedený celek. K domu se přichází tzv. velkou loukou, která se seče dvakrát ročně tak, aby se rostliny mohly vysemenit. Široký chodník přivádí všechny hosty zahrady k průčelí Lloydova domu, kde čeká první úchvatné překvapení. Při pohledu zblízka na nejstarší část domu se nejednomu návštěvníkovi zastaví dech v obavách, že stařičký dům snad nemůže vydržet nejbližší závan větru. Vchod je však vyzdobený tak vzorně, jak se na tak slavnou zahradu patří. Po obou stranách vchodu se nacházejí bohaté sestavy rostlin v nádobách, které vítají všechny návštěvníky pestrými barvami a rozmanitými tvary. Ke vchodu se vždy umísťují rostliny, které právě dorostly do nejatraktivnějšího stavu. Ve své knize „Květinová zahrada“ Christopher Lloyd o rostlinách v květináčích píše: „Tam mě jásavě vítají, když vcházím dovnitř, a něžně, s láskou, někdy vyčítavě a káravě mi mávají na rozloučenou. Výčitky mi ovšem nejsou adresovány příliš často, protože těmto rostlinám se v jejich postavení dostává více pozornosti než kterékoli jiné části zahrady. Aby rostliny v květináči bujně rostly, přihnojuji je každý čtvrtý den kapalným hnojivem.“

Great Dixter je zahrada velmi členitá, obsahuje třeba zeleninovou, ale i ovocnou část. Je tu i jezírko přírodního vzhledu, ve kterém si bujná příroda dělá tak trochu, co se jí právě zachce. Blíže k domu se nachází ještě jedna vodní plocha, ta má však mnohem uspořádanější vzhled. Je to geometrické, osmihranné jezírko, které se nachází v zapuštěné zahradě. Zapuštěnou zahradu v Great Dixter-u zakládal ještě Christopherův táta. Je to zahrada, která se nachází pod úrovní okolitého terénu (proto se jí říká zapuštěná) a vchází se do ní po několika schodech.

Christopher Lloyd se narodil v Great Dixter, a žil zde až do svých posledních dnů v roce 2006. Všechno, co na své zahradě dělal, mělo nějaký důvod. Jeho kroky byly promyšlené a často vedly k experimentu. Za svůj dlouhý zahradnický život si vytvořil vize i postupy, se kterými se ztotožnil a nestyděl se za ně, i když šly třeba proti proudu většinových názorů. Některé rostliny miloval, ale měl i ty, které mu k srdci nepřirostly. Když už se tak stalo, tak se to nebál říct i docela otevřeně. Ke svým negativním informacím přidal špetku anglického humoru, který mu dovoloval i horší zprávy sdělovat pozitivně. Když mu jeho břečťan poškodil střechu domu tak silně, že se musela celá za velkých nákladů rekonstruovat, jednoduše napsal: „Z lekce, kterou mi břečťan udělil, jsem se nakonec poučil, ale přesto mám obrovskou radost, vidím-li ten báječný efekt, který popínavé rostliny vytvářejí – samozřejmě za předpokladu, že se jedná o střechu někoho jiného.“

Návštěvu Great Dixter můžeme pojmout dvěma způsoby. Můžeme si prostě jenom udělat kolečko zahradou a omezit se na hodnocení, co se nám líbí a co nikoliv. Také ale můžeme i vnímat a přemýšlet nad posláním jednotlivých rostlin. Na tom, jak spolu rostliny se sebou souvisí, jak se doplňují a podporují. Na těchto věcech obvykle tvůrcům zahrad záleží nejvíce. Zejména ti dobří a uznávaní chtějí, aby spolu ladili barvy i tvary, aby se jednotlivé efekty střídaly tak, jak se střídají roční období. Toho nepochybně pan Lloyd ve svém Great Dixter-u dosáhl, a jeho následovníci jeho myšlenky striktně ctí. Musí s tím být hodně práce, neboť se nejedná jenom o udržovací péči. V zahradách je hodně letniček, ale i třeba jiřinek, které se musí vysazovat znovu a znovu každý rok. Týká se to i cibulovin, z nichž některé se rovněž obnovují v pravidelném rytmu.

I když pan Christopher Lloyd už nemůže vítat své hosty osobně a odpovídat na jejich zvídavé i poťouchlé otázky, jeho duch se nad zahradou povznáší a neustále nad ní bdí. Great Dixter má svého genia loci, který spolu s malebným domem a pestrou zahradou umí poučit i pohladit každou otevřenou duši.