Rozhovor s paní Ivou Hüttnerovou - původně publikováno 30. ledna 2011

autor - Pavel Chlouba - více informací a kontakt na www.fotoflora.cz, pavelchlouba@gmail.com

V listopadu jsem vám na tomto místě slíbil, že se budu snažit z času na čas popovídat si se zajímavým člověkem o věcech, které se týkají rostlin, zahrad, či zahradnického cestování. Díky laskavému porozumění  výtvarnice, herečky a spisovatelky paní Ivy Hüttnerové,  se mohlo toto moje přání  poprvé proměnit ve skutečnost. Sešli jsme se v přívětivém prostředí jejího domova. Aroma horké černé kávy se podmanivě míchala s vůní kytice bílých tulipánů, venku hustě padal sníh. V uspěchaném dnu si paní Iva Hüttnerová našla na mně čas, abychom si popovídali o vášni jménem zahrada. 

 

Tyto obrázky se nachází na oficiálních stránkách paní Ivy Hüttnerové (www.ivahuttnerova.cz) a jsou použity s jejím laskavým svolením.

Zahradník na cestách :

Paní Hüttnerová, někde jsem si vyčetl, že vaší největší vášní a radostí jsou květiny a
zahrada. Platí to stále?

p. Iva Hüttnerová :

Jistě, dokonce čím dál více. Od té doby, co jsem to řekla tenkrát, se můj zájem o zahradu ještě prohloubil. Mám pocit, že vztah ke květinám i zahradě u mně sílí s přibývajícím věkem. Ale myslím si, že to platí obecně - jak člověk stárne, více si přírody všímá a váží si jí. Možná to má na svědomí i úbytek jiných zájmů.

Zahradník na cestách :

Ze svého okolí znám mnoho lidí, kteří mají výtečný vztah k zahradě. Dokonce ji mnozí přímo milují. Sami ale říkají, že museli do tohoto stavu dozrát.

p. Iva Hüttnerová :

I já jsem musela dozrát. Mně byla zahrada v mládí ukradena. Právě proto jsem tolerantní k tomu, že moje dcera také neprojevuje o zahradu žádný zájem. Někdy si ani nejsem jista, jestli si všimla, že nějakou zahradu vůbec máme. Než jsem neměla kus vlastní půdy, žádný vztah k rostlinám jsem nepociťovala. Na chalupě se o zahradu staral táta, já jenom plnila jeho pokyny, ale bylo to bez radosti a citu, někdy dokonce i s odporem. Všechno se změnilo až potom, když jsem získala svůj vlastní kousek půdy. A až první pěstitelské úspěchy byly začátkem mojí silné lásky k zahradničení.

Zahradník na cestách :

Když jste začínala se zahradničením, kde jste brala inspiraci a návody ? V knížkách, u kamarádů, v časopisech ?

p. Iva Hüttnerová :

Všude trochu. Spoléhám hlavně na svůj vkus. Mnoho věcí
dělám systémem - pokus, omyl. Na všechno jsem musela přijít, často něco zkusím a pak se dozvím, že je to nesmysl. Jako každý začátečník jsem udělala mnoho chyb. Nenechávala jsem kytkám, keřům i stromům dost prostoru. Toužila jsem po tom, aby zahrada rychle zarostla. Když jsem začínala tvořit zahradu u domu, kromě jedné plané třešně tu nerostlo vůbec nic. Bylo to prázdné, pusté místo.

Když jsem sázela první rostliny, vůbec jsem neřešila kvalitu půdy, čím jsem mnoho rostlin utrápila. Také se mi přihodilo, že jsem zpočátku nedopřála rostlinám správnou polohu. Například některé, které měly růst ve stínu jsem dala na slunce. Zpočátku jsem celou zahradu řešila výtvarně - bez ohledu na zájmy rostlin. Ale na to jsem časem přišla, rostlina vám velmi rychle naznačí, jestli je spokojena, nebo ne.

Zahradník na cestách :

V době, kdy si spolu povídáme, tak za okny hustě sněží, proto se z krásy Vaší zahrady nemůžeme potěšit přímo. Proto se Vás chci zeptat, které rostliny tvoří kostru vaší zahrady ?

p. Iva Hüttnerová :

Začínala jsem tak, že jsem vysazovala hlavně květiny. Dnes už ale vím, že zahrada není o kytkách, ale je hlavně o stromech. Květiny jsou pouze třešničkou na dortu. Zahradu ale tvoří stromy, jak jsou rozmístněné, jak daleko od sebe rostou. Mám několik pěkných stromů - liriodendron, katalpu, krásně modře kvetoucí pawlovnii, nebo zlatý jilm. Také tu roste několik drobných borovic, i převisle rostoucí cedry. Moc ráda mám i hortenzie, těm se tu velmi dobře daří.

Ale zahradu netvoří jenom rostliny. Její důležitou součástí jsou i zahradní stavby. Jednou z dominant naší zahrady je i malý zahradní domek určený pro skladování zahradního nářadí.

Velmi příjemné je posezení pod pergolou. Já pořád vytvářím nějaká sezení. Velmi se mi líbí, ale nikdy si nikam nesednu, nemám na to čas.

Na okamih náš rozhovor přerušíme a na zahradu přeci jenom mrknem. Opravdu hustě sněží, ale snad  něco jenom uvidíme:

 

Zahradní domek je jednoduchý, ale báječně romantický. No nemám pravdu?

 

Tak tady je ta katalpa, o které před chvíli byla řeč. Její souměrná, pravidelná koruna je pěkná i v zimě. Za ní v pozadí se nachází pergola a pod ní hlavní sezení. Znáte snad někoho, kdo by si vybral pro rozhovory o zahradě takhle báječně zimní počasí?

Zahradník na cestách :

Existují ještě nějaké rostliny, které nemáte a toužíte po nich ?

p. Iva Hüttnerová :

Já bych toho chtěla ještě mnoho. Ale už to velmi rozvažuji, protože chci zachovat centrální trávník. Potřebuji, aby na zahradě zůstala velká plocha, na které by si vnuci mohli hrát. Ale kdyby si nedej bože chtěli hrát, v životě jim to nedovolím (smích). Ale kvůli nim pro jistotu pořád to volné prostranství udržuji. A když už něco nového kupuji, musím to pečlivě uvážit, abych nakonec nic nemusela vyhazovat.

Zahradník na cestách :

A jak je to teda s pejskem ? Když vnukům nedovolíte si na zahradě hrát, co dovolíte psovi ?

p. Iva Hüttnerová :

Pes může víc, než děti (smích). Je to moje slabost. On naštěstí ale zahradě příliš neškodí. Jenom hlídá, aby mi tady nelítali ptáci. S oblibou používám mechové bochánky, které vyplňují mezery mezi kameny. A ty mi kosáci rozhrabávají, protože tam hledají žížaly. Naše Kulda je vycvičena, aby tato místa hlídala. Dokonce ani nesnáší přelety ptáků nad naší zahradou.

Zahradník na cestách :

Takže krmítko asi nemáte ?

p. Iva Hüttnerová :

Ale krmítko mám také. Kulda sice zahradu hlídá a občas dostane nějaký úkol, aby ptáky vyhnala. Ale není pořád venku, takže na krmítko ptáčci normálně můžou.

Zahradník na cestách :

Když jste na cestách, sledujete jaké zahrady mají lidé v různých zemích ?

p. Iva Hüttnerová :

To mně všude ve světě baví nejvíc. Viděla jsem mnoho krásných zahrad. Naposledy jsem byla v Anglii, jejich zahrady mně naprosto okouzlily. Nemám ráda ty německé,
jsou naprčené, na nich není vidět žádný cit. Krásné zahrady jsem viděla i ve Francii. Byli jsme v Rockefelerově vile na Azurovém pobřeží - u ní je nádherná zahrada. Každá část je vytvořena v jiném stylu. Jednu část tvoří španělská zahrada, druhá připomíná Versailles, další část je vysázená z bambusů. Nějaké zahrady jsem viděla i v Americe, ale myslím, že ty evropské jsou mnohem hezčí.

Zahradník na cestách :

Na konec se vás chci, paní Hüttnerová, zeptat, jestli máte nějaké oblíbené místo, kde rostliny nakupujete ?

p. Iva Hüttnerová :

Mám velmi oblíbené zahradnictví Chládek na Praze 6. Tam trávím tak dva dny v týdnu, to je moje relaxační fitness centrum. K Chládkům chodím daleko častěji, než si kupovat oblečení nebo kosmetiku. Jezdím tam dokonce také, když si jenom potřebuji vylepšit náladu. Je to výborné zahradní centrum srovnatelné s mnoha podobnými v zahraničí, myslím, že v některých ohledech je dokonce mnohem lepší.

Než se s paní Ivou Hüttnerovou oficiálně rozloučíme,  ještě jednou na zahradu společně vykoukneme.

 Na zahradě se nachází také několik velkých solitérních kamenů. Je velká naděje, že i při bohaté nadílce sněhu z nich stále zůstane vidět alespoň část.

 

Zahradník na cestách :

Paní Hüttnerová, moc vám děkuji za rozhovor, váš čas i nesmírně vlídné přijetí. A také velmi děkuji za váš podepsaný kalendář, který brzo některý ze čtenářů těchto stránek získá jako výhru v tradičním soutěžení. Váš Zahradník na cestách - Pavel - www.fotoflora.cz

PS. Jestli jste se dočetli až sem, opravdu mě to těší. Je to snad ale dobře i pro vás. Snad jste postřehli informaci pod posledním obrázkem, která bude zajímavá zejména pro vás, co tak rádi tady soutěžíte. Paní Iva Hüttnerová nám totiž věnovala její krásný kalendář s vlastnoručním podpisem, který bude pro příští soutěž hlavním oceněním pro vítěze. Tak to nezaspěte, některé šance jsou prostě jenom jednou.