středa 25. ledna 2012

160 minut v Gentu

Pavel Chlouba, www.fotoflora.cz , pavelchlouba@gmail.com

Tento příspěvek pochází z mého starého blogu, takže v tomto případě jenom opět plním svoji archivářskou povinnost. I tak ale může být zajímavé připomenout si, kolik zajímavého se dá uvidět za 160 minut v tomto milém belgickém městě.


V severozápadní části Belgie, v provincii Flandry se nachází stařičké, historické město Gent. Leží asi tak uprostřed cesty mezi městy Bruggy a hlavním městem země - Brusselem. Gent je půvabné, turisticky atraktivní město. Desátý díl Ottova slovníku naučného z roku 1896 představuje toto město takto: "Gent prostoupen jest sítí průplavů a vodních ramen, částečně splavných, čímž utvořeno je více než 40 ostrovů, spojených mezi sebou 42 mosty kamennými, 28 většími mosty dřevěnými a asi 200 mosty menšími, můstky i přechody. Ulice jsou velmi četné, většinou úzké a klikaté, jsou však zde i ulice nové s pěknými moderními stavbami."
Gent jsem navštívil za život dvakrát. Poprvé to bylo někdy v roce 1991 nebo 1992, tak nějak. Do města jsme dorazili za tmy a zůstali jsme hledět s němým úžasem na nasvícené domy, které se zrcadlily v klidné hladině kanálů. 

Druhá návštěva města proběhla až o mnoho let později, naštěstí už ve dne. Byla však také dost krátká - trvala pouhých 160 minut. Za necelé 3 hodiny se toho nedá stihnout mnoho, přesto vás zvu alespoň na kratičkou, ne příliš podrobnou prohlídku města.

 Staré cihlové domy vyrůstají jakoby přímo z vodní hladiny. Některá zákoutí jsou velmi romantická.
 
Gent je město mimo jiné velmi významné i ze zahradnického pohledu, proto naše procházka bude tradičně také více zelená, než muzeální, gastronomická nebo památková. Ještě jednou dáme slovo Ottovu slovníku naučnému, který se o kousek dále o Gentu zmiňuje takto:
"Velmi důležité místo zaujímá zahradnictví, provozované 80 obchodními domy. Hyacinty, tulipány, orchidee, kamelie, azalky, oranžovníky, jakož i rostliny skleníkové, vyvážejí se ve velikém množství do Francie, Německa, Ruska, Itálie a Ameriky. Roční cena vývozu obnáší
asi 10 milionů franků". (citace je z roku 1896)
 
Jednou z nejrychlejších možností, jak se s Gentem lze alespoň povrchně seznámit, je okružní plavba loďkou po místních kanálech. Pro plavbu si můžete vybrat člun otevřený, nebo také zastřešený.
 
Při plavbě loďkou můžeme mimo jiné objevit, jak může vypadat taková typická gentská zahrádka. Jak je vidět, některé jsou opravdu miniaturní, tuto tvoří jenom malá terasa nad vodní hladinou. Pravda, moc květin se tu vypěstovat asi nedá, ale údržbu o takovou zahrádku by jistě zvládnul i velmi zaneprázdněný člověk. A vsadím se, že i kafe tu může chutnat stejně lahodně jako na velké rodinné zahradě.
 Zahrádky nad vodou nejsou nijak výjimečné, tady je další.
Zaparkované člunky někdy také fungují jako terasa, mají dokonce i květinovou výzdobu. Jenom to pití kávy či čaje může být na rozhoupané hladině trochu obtížnější.
Nedostatek volné půdy ještě nemusí nutně znamenat, že tu nemůžou růst různé keře. Typickými zástupci "veřejné" zeleně jsou komule, známe je také jako budleje. Ne že by je tady někdo vysazoval, ty si tu většinou rostou samy. Že nevěříte?
 
Semínka komulí klíčí ve spárách a aktivně obsazují různá volná místa. Síla přírody je obrovská, rostliny dokážou často vegetovat i tam, kde jsou velmi omezené podmínky pro život. Jenom na těch naších zahrádkách komule občas zazlobí. Ale když se podíváte na obrázek, možná objevíte přesvědčivý recept na jejich pěstování. Komule prostě potřebují místo, kde nadbytečná voda rychle někam zmizí.


Ale abychom nezůstali jenom u pocitu, že v Gentu kromě vody nejsou žádné zahrádky, nakoukneme alespoň do jednoho městského dvorku. Není na tom nic špatného, přímo ve dvoře sídlí maličké květinářství, ale je tu i kousek místa pro romantické posezení a odpočinek.
 A s pohledem na květináče a krásné rostliny tohoto květinářství se s vámi pro dnešek loučím.Gent je moc hezké město. Kdybyste byli někde poblíž, doporučuji alespoň trochu času tomuto městu věnovat. Minimum je 160 minut, možná se rádi zdržíte i na delší dobu. Tak ať se vám tam líbí.

5 komentářů:

  1. Vypada to tam krasne.. tak malebne, rozpravkvo :) uz len zobrat platno a stetec.
    Najskor som bola prekvapena, ze kde su rastlinky. Zbytocne :D pretoze nakonec sa stoho vyklula krasna ukazka neobviklych zahrad :D.

    OdpovědětVymazat
  2. Pavle, některé články na tvém starém blogu jsem viděla, ale klidně si je prohlédnu znovu. Je úžasné, co všechno jsi procestoval a zdokumentoval, jsem ráda, že se o to podělíš i s námi.
    Přes Belgii jsem jela asi tak před deseti roky, ale neviděla jsem z ní prakticky nic. Byl to poznávací šestidenní zájezd, projížděli jsme několik států a veškeré poznávání bylo za jízdy z autobusu.
    Gent je překrásné město, moc se mi líbí keře rostoucí ze spár ve zdech. U nás v jedné ulici roste ze střechy bříza a už je pěkně velká.
    Přeji pěkný víkend. :-) Hanka

    OdpovědětVymazat
  3. Možná tu břízu budou mít domácí brzy v obýváku. Asi bych nechtěla malý keříček ve spárách na domě, znám úžasnou sílu původně drobných kořínků. Kdysi jsem si myslela, že město nad vodou je jenom Benátky v Itálii a ejhle. Ono těch měst je spousta, kde nemusí zametat chodníky ;)

    OdpovědětVymazat
  4. Moc se mi líbí tvůj krásný a inteligentní květinový blog. Máš nádherné téma. Já cizí blogy nekomentuji, ale zde jsem učinila výjimku. Opravdu, tvůj blog vyniká mezi tou blogovou záplavou. ♫♫♥♥♫♫

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji vám za vaše návštěvy a milé slova v komentářích.
    Lucerničko, bez těch rostlinek, alespoň na konci by to opravdu asi nebylo ono. V této věci žádné velké překvapení asi nenabídnu.Díky za návštěvu.

    Také souhlasím s brabi, která reaguje na Hančinu zprávu o velké bříze. Ano - ani já při své pověstné lásce ke stromům bych si asi břízu ze střechy do obýváku nepustil. Destruktivní síla přírody může být někdy téměř k neuveření. Zajímavé je, že bříza může vyklíčit skoro všude a přežije. Ale zkuste ji přesadit, bude muset dobře zabojovat, aby přežila. Je to zvláštní. Hani i Brabi, děkuji vám za vaše názory.

    A zdravím i Beatricii, velmi si vážím Tvých slov. Jsou pro mě poctou i závazkem. A od známého muzikanta jsem si nechal přehrát ten notový záznam na konci komentáře. Znělo to mým uším hodně lahodně. Děkuji.

    OdpovědětVymazat