pondělí 2. ledna 2012

Palmový skleník botanické zahrady v Kew

autor - Pavel Chlouba - více informací a kontakt na www.fotoflora.cz, pavelchlouba@gmail.com

Když se ve společnosti botaniků nebo zahradníků vysloví slovní spojení „zahrady v Kew“, obvykle se tak děje s úctou téměř posvátnou. Není divu –  botanická zahrada v Kew  patří k opravdu starým a má za sebou důležitý historický vývoj. Pro svět botanické vědy, rozvoj zahradnické profese a globální ochranu světové flóry  patří k nepochybně k nejvýznamnějším světovým institucím.
 
Dnes je Kew klidnou čtvrtí v jihozápadní části Londýna, samotná Královská botanická zahrada zabírá plochu, která je stejně impozantní, jako její poslání. Rozkládá se na území velkém přibližně 120 hektarů, téměř na břehu řeky Temže. Botanická zahrada v Kew je oblíbeným návštěvním místem nejenom pro znalce rostlin a zahradníky, ale ve velkém sem také přicházejí i rodiny s dětmi a školní výpravy. Od roku 2003 je Královská botanická zahrada v Kew pod ochranou světového dědictví UNESCO. Obrovská plocha 120 hektarů se nedá pečlivě navštívit za jediný den, proto jak se znám, budeme se časem ještě na toto místo vracet.
Dnes se zdržíme na jediném místě - v pozoruhodném palmovém skleníku. Ten je snad nejznámější stavbou celého komplexu a jeho charakteristická silueta platí za symbol celé botanické zahrady. I další skleníky této botanické zahrady jsou zajímavé nejenom svým obsahem, ale často také z hlediska stavitelského. O palmovém skleníku toto tvrzení platí zcela jednoznačně. Není to žádné mláďátko, vybudován byl totiž již v polovině devatenáctého století, celá průkopnická stavba byla slavnostně ukončena v roce 1848. Hlavním posláním tohoto skleníku bylo poskytnout bezpečné bydlení především palmám, které dováželi do země cestovatelé ze svých četných výprav. Tyto rostliny však potřebovaly obrovský a dostatečně světlý prostor. Vybudování tak velkolepé stavby nebylo nijak jednoduché. Nakonec tvůrci skleníku, pánové Turner a Burton využili poznatky z loďařského průmyslu a skleník navrhli tak, že tuny železa a skla pospájeli  tak, že se celá stavba obešla bez podpůrných sloupů a stala se tak výtečným i krásným  domovem pro rostliny ze všech koutů světa. Nakonec i tvar skleníku při pohledu z dálky připomíná obrácený trup lodě.
 Dnešní návštěvníci mohou obdivovat díky tomu opravdu letité, do krásy rozvinuté kusy nejenom exotických palem, ale i bambusů, fíkusů a mnoha druhů tropických užitkových dřevin. 
 Jedna z největších rarit celého skleníku roste v obrovské nádobě hned proti vchodu. Je to Encephalartos altensteinii, druh patřící do podivné rodiny cykasovitých rostlin. Tuto rostlinu našel v Jižní Africe jeden z prvních sběratelů rostlin, pan Francis Masson v roce 1773, až v roce 1775 se dostala do botanické zahrady v Kew. 
Ani při nejlepší vůli jsem nezvládl dostat rostlinu celou do jedné fotografie, takže jsem ji musel pro vás rozdělit na dva fotografické díly. Ani se prosím nedivte, že je tak rozměrná. Vždyť je to
jedna z prvních rostlin, která byla do palmového skleníku umístněna hned po jeho dobudování v roce 1848. Protože na rozdíl od většiny ostatních neroste ve volné půdě, pravděpodobně ji patří titul  nejstarší „hrnková“ rostlina naší planety. Jestli máte doma po pra pra prabačicce třeba monsteru nebo ficus ve velkém květináči a je prokazatelně z tropů dovezený před rokem 1773, můžete se pokusit změnit historii a požádejte o přepis v knize rekordů.
Půvabná viktoriánská stavba se může opravdu pochlubit celou řadou stavitelských zajímavostí. Pod kovovými podlahovými rošty se skrývá topný systém, který rostlinám dávkuje přiměřenou porci tepla.
A tyto půvabné schody nevedou do secesní kavárny, ale až nahoru, téměř pod střechu skleníku.
Po obvodu skleníku vede totiž úzká vyhlídková pěšina, která umožňuje obdivovat rostliny zde usídlené i z bezprostřední blízkosti, a to hned ve výšce několika metrů nad zemí.
Některým rostlinám může trvat i celý život, než se odpoutají od země, ale roste tu i jeden elegán - (Gigantochloa verticillata), který s rychlostí nemá problém. Mimochodem, napadlo by vás, že existují trávy, které dovedou ve velikosti konkurovat třeba stromům? A jsou takové - jsou to některé druhy tropických bambusů. Ty zvládnou vylétnout až do výšky kolem 25 m. A proč říkám, že tam vylétnou? No přeci proto, že rostou extrémně rychle.
Nechce se vám to věřit? Tady je měřítko, které zaznamenává růst jednoho stébla v časovém sledu. Do velikosti 2,4 m dorostl za 16 dnů. Tady měřící laťka končí (pro tento experiment byla krátká), ale stéblo pokračovalo v růstu dál.
Dnešní vycházku palmovým skleníkem v zahradách Kew zakončíme pohledem na rostlinu, kterou skoro určitě znáte. Ani ne tak na pohled, jako podle chutě. Je to druh, bez jehož plodů bychom se  v kuchyni mohli obejít jenom stěží. Kdo hádá, že je to pepř, má stoprocentní pravdu. Možná se ale ptáte sami sebe, je to pepř bílý, zelený, nebo černý? Je to chyták - barva zrníček pepře záleží jenom na stupni zralosti a posklizňovém způsobu úpravy. Vědecky se tato tropická liána jmenuje Piper nigrum a opravdu se stará o to, aby náš život měl někdy opravdu grády. Přeji příjemnější a veselejší život s rostlinami a na vaše návštěvy se už nyní teším. Pavel - zahradník na cestách - www.fotoflora.cz







6 komentářů:

  1. Jejda, to jsem teda pěkně vedle, ale byla bych přísahala, že je to skleník z Vídně. Ty točité schůdky mě zmátly :-D.

    OdpovědětVymazat
  2. Skleník ve Vídni se tomu anglickému velmi velmi podobá.

    OdpovědětVymazat
  3. Zajímavé povídání a pěkné fotografie :) Líbí se mi, že se dají prohlížet v galerii..:)
    Pěkné stránky, přeji hodně krásných článků a fotografií! :)

    OdpovědětVymazat
  4. Pavle, jsem ráda, že tě můžu navštívit na novém blogu, moc se mi líbí.
    Palmový skleník je nádherný, díky svému povolání se dostaneš na spoustu zajímavých míst, což je moc fajn, a ještě lepší je, že ta úžasná místa neméně úžasně vyfotíš a podělíš se o ně s námi.
    Přeji ti, aby se tvůj blog utěšeně rozrůstal a dělal radost tobě i nám. Hanka
    P.S. Spadl mi kámen ze srdce!!!

    OdpovědětVymazat
  5. Líbilo by se pracovat v takovém skleníku nebo ho dokonce vlastnit a na tu práci mít pomocníky :)) Váš nový blog se podařil, opět krásné fotky, krásné články.

    OdpovědětVymazat
  6. Ještě jsem se chtěla zmínit o tom bambusu Gigantochloa verticillata. Ještě že jsem si ho nezasadila do zahrady :o, kam se na něj hrabe magnolie, momentálně náš nejvyšší strom.

    OdpovědětVymazat